„Smíchem protkáno: Příhody eventového manažera tentokrát nevážně“

V našem eventovém světě plném hektického tempa a napětí se občas přihodí věci, které vykouzlí úsměv na tváři všech účastníků a časem se pak z nich stanou „nesmrtelné“ příběhy pro pobavení…

——————————————————–

Swingers party v **** hotelu

Pečlivě si připravuji podklady pro prohlídku hotelových prostor s klientem, který by u nás v hotelu chtěl udělat vícedenní akci pro minimálně 300 osob. Klient, seriózně vypadající general manager, spolu se svým týmem dvou eventových specialistů přijíždí a společně se vydáváme do hotelových útrob…

Prohlídka běží jako po másle, klient je nadšen až do doby, kdy vcházíme do hlavního kongresového sálu a já s klidem zahlásím: „Tento největší náš sál je pro vaši akci ideální. Prostor je nejvíce využíván právě pro obchodní setkání a semináře, dále pak zde probíhá řada opakujících se akcí, jako např. pravidelné čtvrteční swingers party.“

Zpětně přiznávám, že se uvědomuji bleskovou změnu barvy tváře všech managerů na rudou, jejich „zkamenění“ a podivné chování obecně… No a jeden nich začal taky koktat, tedy minimálně ten, který pronesl téměř šeptem: „Aha, skutečně, ehm, no, no, ehm a to to to je akce pro veřejnost?“ S ledovým klidem jim potvrzuji, že je to akce pro širokou veřejnost, že už téměř ani nepotřebuje reklamu, že je vždy plno.

Pánové se na sebe upřeně podívali: „Reklamu? Vy tuto akci propagujete? No tak snad ne. Co na toto říkají hoteloví hosté? Co na to management hotelu?“ Teď tedy nechápu tak úplně já, na co se pánové ptají, pravděpodobně nejsou příliš nakloněni umění, a tak okamžitě klienta uklidňuji: „Akce hotelové hosty neruší, sál má totiž jednak výbornou akustiku a pak je skvěle odhlučněn, takže opravdu není nic slyšet mimo prostory sálu. Kromě toho se hoteloví hosté mohou kdykoli přidat i pan ředitel tuto akci miluje a je pravidelným hostem“. Tečka, chci pokračovat dále, ale všímám si naprosto udiveného, s vyděšením hraničícího, pohledu všech tří klientů…

„Pokračovat už nemusíte, náš firemní kodex absolutně vylučuje akce tohoto typu a nerad bych, aby naše firma byla s těmito aktivitami spojována. Nevyužijeme Vašich prostor,“ suše konstatuje manager.  Řečeno mluvou současného světa: „WTF? Co blbne?“, opakuji si v duchu. Oni u nás nebudou mít akci proto, že pořádáme pravidelné čtvrteční swing party? To snad… „Mohu se prosím zeptat“, obracím se na hlavního šéfa s mírným opovržením, „proč si nepřejete být s akcí spojováni? Je problém, že děláme akce pro veřejnost, a ne pro hotelové hosty? Pokud ano, můžeme klidně takovýto večer či pozdní odpoledne uspořádat jen pro hosty Vaší konference samozřejmě nebo…“ V tento okamžik mi manager skáče do řeči se slovy, že to už tedy vůbec nepřipadá v úvahu a otáčí své kroky, značně rozhořčen, k východu… „No víte, já si myslela, že po náročném dni si účastníci mohou odpočinout v rytmu swingu, nechat pohladit své smysly hudbou…“ hlesnu nechápavě.

A jak to bylo dál… Po „nekonečném řehtání se“, kdy zvlášť já jsem nebyla schopna kvůli smíchu ani mluvit, jsme si vše vysvětlili, plácli si a akce u nás nakonec byla… Na tuto naši první schůzku jsme nezapomněli, jelikož se potkáváme v eventovém světě dodnes a při každém našem jednání se usmíváme, protože si vzpomeneme, jak záměna slov swingers-swing party málem skončila naši spolupráci dříve, než začala.